Původní stránky o filmu noir kompletně v češtině

15. srpna 2017

Na DVD vychází vynikající československá detektivka Hra bez pravidel

Stálicí filmových detektivek byl v Československu 60. let režisér Petr Schulhoff a jeho hrdinové major Kalaš v podání Rudolfa Hrušínského a nadporučík Varga Radoslava Brzobohatého, věčně na stopách tajemného vraha. Vedle série Schulhoffových snímků (v minulosti Noir Film Festival uváděl Vrah skrývá tvář /1966/ a Po stopách krve /1969/) v tomto období vyniká brilantní Hra bez pravidel (1967), jež naopak nabízí obraz detektiva-antihrdiny tak, jak jej známe z klasických hard-boiled příběhů. Příběh detektiva, kterého policejní sbor vyloučil ze svých řad a on nyní pátrá na vlastní pěst po léta nevyjasněném zločinu, baví strhující zápletkou a silným hereckým obsazením, jež je vysloveně mužskou záležitostí, neboť ženy zde nesou funkci pouhých okrasných obětí.

Film žánrově vynalézavého Jindřicha Poláka bude v sobotu 19. 8. uveden na Noir Film Festivalu po padesáti letech po jeho premiéře v kinech. Den poté proběhne v rámci zakončení NFF na Křivoklátu křest DVD filmu Hra bez pravidel, jehož vydání ve spolupráci s Bohemia Motion Pictures Noir Film Festival inicioval. Kmotrou bude herečka Hana Maciuchová, dlouholetá životní partnerka Jiřího Adamíry, který ve filmu ztvárnil jednu z hlavních rolí. Snímek bude na místě k prodeji za speciální festivalovou cenu 99 Kč.



Zasoutěžte si s festivalem o 3×1 vstupenku na sobotní projekci (16:45 v sále Lizabeth Scott) a o DVD s filmem k tomu! Stačí, když na e-mail jana@noirfilmfestival.cz pošlete do pátku 18. 8. do 12:00 správnou odpověď na následující otázku:
Ve kterém televizním filmu jste mohli na předchozím ročníku NFF vidět Jiřího Adamíru, jenž ve Hře bez pravidel sehrál výraznou zápornou roli?

Festivalová znělka 5. ročníku Noir Film Festivalu

19. června 2017

NFF 2017: Bogart, Hitchcock, vlakové jízdy, exotika z Mexika a seriálové maratony z HBO

POZVÁNKA na 5. ročník Noir Film Festivalu (17. - 20. 8. 2017, hrad Křivoklát) 


Cynismus Humphreyho Bogarta, šarm Roberta Mitchuma, křehkost Lizabeth Scott, rafinovanost Alfreda Hitchcocka, temné příběhy z Mexika, napínavé filmové jízdy noirovými vlaky a standard v podobě československé stopy a seriálových maratonů z dílny HBO – to je programový balíček filmové radosti a slasti, který už za dva měsíce dostane každý, kdo se vydá na hrad Křivoklát, jež do svých komnat bude znovu po roce lákat milovníky filmu noir.

Program intenzívní čtyřdenní akce (17. 20. 8. 2017) bude opět čítat na čtyři desítky projekcí situovaných v několika hradních sálech a na jeho nádvoří. Přehlídka, jejíž dramaturgie se neomezuje pouze na jádro filmu noir, tedy jeho klasickou etapu v americké kinematografii 40. a 50. let 20. století, zase o něco více přiblíží jeho evoluci napříč žánry a geografickým prostorem.

Vedle tísnivého prostředí vlaků, které spojuje čtveřici filmů z hlavní festivalové sekce VLAKY VE FILMU NOIR, bude jedním ze specifických míst, které festival divákům představí, exotické MEXIKO. Tzv. zlatou éru mexické kinematografie 40. a 50. let budou reprezentovat dva snímky od tamního mistra melodramatu Roberta Gavaldóna Ta druhá (La Otra, 1946) s Dolores del Rio v hlavní dvojroli povahově odlišných sester a Klečící bohyně (La diosa arrodillada, 1947) s femme fatale ztělesněnou kráskou Mariou Felix. Třetí film v této sekci, který pod názvem Dobrodružka (Aventurera, 1950) natočil Alberto Gout, sází na půvab Ninón Sevilly v roli padlé dívky z velkoměsta, jíž osud donutí uchýlit se k prostituci.

Duch Mexika bude z plátna sálat i v případě filmů v sekci NOIR NA JIH OD EL PASA, která představí do Mexika situované hollywoodské snímky téže doby. Neboť právě Mexiko bylo častým cílem hrdinů prchajících před zákonem či neblahým osudem, což je případ protagonisty v podání Roberta Mitchuma v Cestě bez návratu (Where Danger Lives, 1950), ale zároveň i líhní skrývaného zločinu jako u dokumentárně stylizovaného Incidentu v pohraničí (Border Incident, 1949). Specifické univerzum Mexika jako metafory životní ztracenosti a chaosu noirového světa příznačně vystihuje snímek Osedlej růžového koně (Ride the Pink Horse, 1947) režírujícího herce Roberta Montgomeryho.

"Narodil jsem se, když mě políbila, zemřel jsem, když mě opustila, žil jsem pár týdnu, co mě milovala." 
Jeden z nejikoničtějších výroků, který padl z úst noirových protagonistů, patří Dixonu Steelovi, neurvalému scenáristovi, jemuž nepropůjčil tvář nikdo jiný než Humphrey Bogart, hláškující noirový cynik první třídy. Vedle filmu Nicholase Raye Na opuštěném místě (In a Lonely Place, 1950), ve kterém výše uvedený citát zazněl a v němž Bogart ztvárnil jednu ze svých nejlepších rolí, budou v programu uvedeny další tři tituly z různých etap jeho herecké kariéry. Začátky hercovy hvězdné dráhy bude reprezentovat Vysoko v horách (High Sierra, 1941), v němž ztvárnil zločince na útěku, zatímco pozdější Konflikt (Conflict, 1945) jej ukáže v roli zákeřného, vraždícího manžela. Po boku své životní partnerky Lauren Bacall se představí na hurikánem zmítané Floridě v Key Largo (1948).

Filmy noir jsou o temnotě, tísni a napětí. A pokud se o někom říká, že byl filmovým mistrem napětí, tak je to Alfred Hitchcock. Jeho filmy mají natolik osobitou tvář, že stojí samy za sebe a těžko je nějak kategorizovat. Proto trojici jím režírovaných titulů – Ani stín podezření (Shadow of a Doubt, 1943) s psychopatickým strýčkem Charliem v podání Josepha Cottona, špionážní drama Pochybná žena (Notorious, 1946), ve kterém se Ingrid Bergman potkala s Cary Grantem, a Nepravý muž (The Wrong Man, 1956) s Henry Fondou coby nespravedlivě obviným mužem – uvádíme v sekci s názvem ALFRED HITCHCOCK – na pomezí noiru.


Téma viny a morálky zkoumá i Svědomí (1948) Jiřího Krejčíka, které bude společně s trojicí filmů z 60. let reprezentovat ČESKOSLOVENSKÝ NOIR. Naděje (1963) autorské dvojice Karel Kachyňa – Jan Procházka představí archetypální noirové outsidery (prostitutku a alkoholika) ztvárněné Hanou Hegerovou a Rudolfem Hrušínským, jenž je hvězdou i dalšího uváděného československo-britského dramatu Třicet jedna ve stínu (1965) od Jiřího Weisse. Typického noirového odpadlíka – bývalého detektiva, který se vrací ke stále nedořešenému případu – má i pro své žánrové kvality oceňovaná Hra bez pravidel (1967) režiséra Jindřicha Poláka.


Každoroční maratony minisérií z dílny HBO letos spojují dvě mrtvé, chladnokrevně zavražděné dívky. Příběh první, newyorské ženské oběti, respektive příběh jejího údajného vraha, rozkrývá americká noirová krimisérie Jedna noc (The Night Of, 2016) od tvůrců Stevena Zailliana a Richarda Price. Druhá ženská oběť se zrodila v hlavě Štěpána Hulíka, podle jehož scénáře česká HBO realizovala minisérii Pustina (2016), u níž režijně figurují Alice Nellis a Ivan Zachariáš. Kdo chce případy obou hrdinek sledovat jedním projekčním dechem, nechť si vyhradí páteční a sobotní večery a noci.

Zpestřením jubilejního 5. ročníku bude večerní páteční projekce filmu Dáma ve vlaku (Lady on a Train, 1945) na jedinečném místě – ve stylové nádražní restauraci Zastávka, jíž v Nižboru nedaleko Křivoklátu vede herec Tomáš Hanák, který Noir Film Festival v uplynulých letech svou účastí podpořil opakovaně. Loni jako divák, letos už i jako oficiální host přijede na Noir Film Festival režisér Jan Hřebejk, který se společně s Hynkem Bočanem ujme funkce jednoho z patronů festivalu. Obdobně se na hrad vrátí Daniela Kolářová, tentokrát jako hlavní hrdinka detektivní tragikomedie Israele Horovitze Drahá Mathilda, kterou v režii Otakara Koseka nastudovalo Divadlo u Valšů. V Královském sále situované divadelní představení bude součástí pátečního doprovodného programu.

Rezervace festivalových pasů a jednotlivých vstupenek na filmy i doprovodný program budou možné na adrese vstupenky@noirfilmfestival.cz od 27. 6. 2017, kdy bude zveřejněn kompletní program festivalu. Všechny informace najdete na webu www.noirfilmfestival.cz.

Pro další informace sledujte i sociální sítě NFF:
facebook.com/NoirFilmFestival
twitter.com/NoirFilmFest

23. dubna 2017

La otra (1946)

La otra
Mexiko, 1946, 98 min.

Rok 1946 evidentně přál temným filmům o dvojčatech: v červenci měl v USA premiéru Uloupený život (A Stolen Life) s Bette Davis, v říjnu společnost Universal uvedla do kin Temné zrcadlo (The Dark Mirror) s Olivií De Havilland a jen o několik týdnů později byl veřejnosti představen mexický snímek La otra (tedy Ta druhá), v němž hlavní dvojroli ztvárnila Dolores Del Rio. Přestože si jsou všechny tři snímky námětově velmi podobné, nelze žádný ze štábů vinit z plagiátorství, neboť přípravné práce a samotné natáčení probíhaly takřka paralelně.

La otra vykazuje poučenost americkým filmem spíše v obecné rovině, kdy evidentně čerpá z těsné kulturní výměny, jež byla pro vztah obou národních kinematografií v polovině 40. let typická. Symbolicky je tato symbióza zastoupena v osobnosti herečky Dolores Del Rio, která v průběhu předchozí dekády působila v Hollywoodu, kde si zahrála například v Cestě do strachu (Journey Into Fear, 1943) Normana Fostera a Orsona Wellese

Ve filmu oceňovaného režiséra Roberta Gavaldóna (mj. nominace na Oscara či Zlatou palmu) ztvárnila odcizená dvojčata Magdalenu a Maríu. Zatímco vždy elegantní Magdalena je po smrti bohatého manžela zajištěná a do konce života nemusí hnout ani prstem, María je plachá, nevýrazná a na živobytí se musí pořádně nadřít. Kdo ale čeká šablonovitý film o souboji zlého a hodného dvojčete, ten se šeredně plete. María poháněná existenční nouzí a závistí svou sestru chladnokrevně zavraždí a začne se za ni vydávat. Příběh poskytuje jedinečnou příležitost Dolores Del Rio předvést několik různě odstíněných poloh, které tato mexická star zvládá s mimořádnou bravurou. Navíc po celých sto minut téměř nezmizí z plátna (respektive obrazovky), takže nebudu přehánět, když její výkon označím za jednu z největších atrakcí snímku.

Dolores Del Rio - María, nebo Magdalena? 

Autorem scénáře, který vychází z námětu amerického scenáristy Riana Jamese, byl politicky angažovaný spisovatel José Revueltas, pro kterého se jednalo o počátek velmi plodné spolupráce s režisérem Robertem Gavaldónem. Jejich první společné dílo rozhodně není zcela dokonalé - první polovina se zdá přesvědčivější a soudržnější -, obsahuje ale dostatečné množství překvapivých zvratů, které zabraňují tomu, aby divák upadl do letargie. 

Vizuálně je snímek velmi vynalézavý, což je pravděpodobně zásluha zejména kameramana Alexe Phillipse (rovněž pozdější Aventurera), střihače Charlese L. Kimballa a výtvarníka Gunthera Gersza. Zajímavě řešená je například scéna vraždy, do které je vložen krátký prostřih na "dekapitaci" piñaty ve tvaru člověka.


Řada záběrů se pokouší navozovat vnitřní stavy Maríe, která po odstranění své sestry musí převzít její identitu - vidíme ji čelit davu na společenské akci nebo procházet velkým opuštěným sídlem, které se stalo jejím novým domovem. Gerszo pro film nechal vybudovat okázalé interiéry, kterým dominuje velké schodiště, jaké známe z řady moderních paláců. Exteriéry pak byly natáčeny v ulicích Mexico City. 

Film pečlivě buduje gotickou, místy snad až hororovou atmosféru plnou děsu a paranoie (María si nemůže být ničím jistá - každou chvíli hrozí, že její zločin bude odhalen). Vedle mizanscény, low-key svícení a subjektivní kamery k tomuto dojmu přispívá i zlověstná hudba, charakteristická smyčcovým "sténáním". 

Scénář později odkoupila společnost Warner Bros., která jej v roce 1964 zfilmovala pod názvem Dead Ringer. Shodou okolností připadla hlavní role Bette Davis, která měla se ztvárněním dvojčat již své zkušenosti...

Režie: Roberto Gavaldón
Produkce: Mauricio de la Serna, Jack Wagner (Producciones Mercurio)
Scénář: Roberto Gavaldón, José Revueltas
Kamera: Alex Phillips
Výprava: Gunther Gerszo
Hudba: Raúl Lavista
Střih: Charles L. Kimball
V hlavních rolích: Dolores Del Rio, Agustín Irusta, Victor Junco, José Baviera a další

Premiéra: 20. listopadu 1946

Odkazy
CSFD
IMDb
Allmovie

2. dubna 2017

Síla zla (1948)

Force of Evil
USA, 1948, 78 min.

V pozoruhodném období mezi první a druhou vlnou výslechů pracovníků filmového průmyslu ze strany Výboru pro neamerickou činnost (HUAC) natočil Abraham Polonsky snímek Síla zla, který bývá vnímán jako testament levicově smýšlejících filmařů. Brzy po jeho dokončení byl Polonsky uvržen na černou listinu a k další režii se dostal až po dlouhých 21 letech. Jak uvádějí autoři publikace 100 Film Noirs, "dnes Síla zla představuje  (...)  nesporně zásadní dílo amerického umění 20. století, ve své estetické komplexnosti, politickém zaujetí a humanistické vizi srovnatelné s tvorbou Arthura Millera nebo Orsona Wellese." (1)


Polonského snímek – natočený jako adaptace románu Iry Wolferta, který se osobně podílel na scénáři – je čímkoliv jen ne rutinním filmem noir. Režisér kombinuje ikonografické a stylové atributy gangsterky a noirového cyklu s politickou výpovědí a místy až básnickým zaujetím jazykem. Výsledek tak představuje unikátní uměleckou vizi, která se v mnohém vymyká klasickému noirovému tvaru. 

Skrze příběh dvou odcizených bratrů, Joea a Lea Morseových (nezapomenutelní John Garfield a Thomas Gomez), kteří jsou oba nějakým způsobem namočeni do ilegální loterie, Polonsky komentuje a kritizuje mafiánské praktiky a korupci, jež podle něj charakterizují moderní kapitalismus. Systém je ovládán hrstkou mocných a zámožných mužů, kteří v lačné touze po zisku neváhají ničit životy všech, kdo jim stojí v cestě. Joe a Leo se sice oba pohybují za hranou zákona, přesto je mezi nimi zásadní rozdíl: zatímco mladší Joe se zaprodal systému a živí se jako právník bezpáteřního mafiána Tuckera (Roy Roberts), Leo se jako nezávislý bookmaker snaží témuž systému vzdorovat. Jejich konfrontace dostává ve filmu až archetypální rozměr, když je explicitně připodobněna k příběhu Kaina a Ábela. 

John Garfield a Thomas Gomez jako novodobé verze Kaina a Ábela.

Film je vzhledem ke svému tématu příhodně zasazen do prostředí newyorského Wall Streetu. Záběry na budovu New York Stock Exchange s kostelem Nejsvětější Trojice (Trinity Church) v pozadí vytvářejí kontrast, který se symbolicky váže k morálnímu konfliktu Garfieldova Joea Morse. Závěrečná sekvence byla nasnímána v okolí mostu George Washingtona, kde tatáž postava ve voice-overu pronáší mrazivá slova, která přesto obsahují náznak naděje:
I found my brother's body at the bottom there, where they had thrown it away on the rocks... by the river... like an old dirty rag nobody wants. He was dead - and I felt I had killed him. I turned back to give myself up to Hall; because if a man's life can be lived so long and come out this way - like rubbish - then something was horrible and had to be ended one way or another... and I decided to help.

Autentické newyorské lokace v Síle zla.

Polonsky pracuje s autentickými exteriéry podobně jako s dalšími složkami celkové struktury filmu: střídmě, ale účelně. Ve výsledku Síla zla - se stopáží pouhých 80 minut - představuje jeden z myšlenkově i stylově nejkomplexnějších amerických snímků 40. let. Věčná škoda, že Polonsky – po scénáři k Tělem a duší (Body and Soul, 1947) a režii Síly zla evidentně na vrcholu tvůrčích sil – už nikdy nedostal příležitost natočit další podobně silný a nesmlouvavý film. 

Zájemcům můžu vřele doporučit rozsáhlou esej od Christine Noll Brinckmann nazvanou The Politics of Force of Evil: An Analysis of Abraham Polonsky's Preblacklist Film (dostupná např. v antologii American Film History: Selected Readings, Origins to 1960 od Wiley-Blackwell). 

(1) PHILIPS, Alastair, Force of Evil, in: PHILIPS, Alastair a HILLIER, Jim. 100 Film Noirs. Basingstoke: Palgrave McMillan, 2009, s. 97.

Režie: Abraham Polonsky
Produkce: Bob Roberts (Roberts Productions)
Scénář: Abraham Polonsky a Ira Wolfert (podle Wolfertova románu Tucker's People)
Kamera: George Barnes
Hudba: David Raksin
Výprava: Richard Day
Střih: Art Seid
V hlavních rolích: John Garfield, Thomas Gomez, Beatrice Pearson, Howland Chamberlain, Roy Roberts a další

Distribuce: MGM
Premiéra: 26. prosince 1948

Odkazy
IMDb
CSFD
Allmovie

20. března 2017

City That Never Sleeps (1953)

City That Never Sleeps
USA, 1953, 91 min.

V profilu filmu City That Never Sleeps na CSFD jsou v tuto chvíli dva komentáře a v obou se objevuje slovo "nevyvážený". Tentýž výraz, respektive jeho anglický ekvivalent, uvádí i autor krátké recenze na Allmovie a nakonec i já musím uznat, že se jedná asi o nejpříhodnější přívlastek pro tento nepříliš známý a odbornou literaturou jen zřídka reflektovaný snímek. Scénář Steva Fishera (mj. Lady in the Lake nebo Dead Reckoning) obsahuje pozoruhodné prvky a motivy, se kterými se v jiných noirech nesetkáte, ale kombinuje je způsobem, který je nepřesvědčivý a v horším případě až úsměvný. 


Hned úvodní sekvence vzbudí zájem, neboť záběry nočního Chicaga jsou podbarveny voice-overem, který - jak se záhy ukáže - patří městu samotnému: 
I am the city. Above and part of America. Melting pot of every race, creed, color and religion in humanity. From my famous stockyards to my towering factories, from my tenement district to swank Lakeshore Drive. I am the voice, the heartbeat of this giant, sprawling, sordid and beautiful, poor and magnificent citadel of civilization. And this is the story. Just one night in this great city.
Příběh se zaměřuje na několik chicagských obyvatel, jejichž životy jsou osudově propleteny, nebo se k tomu během následujících několika hodin schyluje. Postupně (ne nutně v následujícím pořadí) jsou nám představeni mladý policejní důstojník Johnny Kelly (Gig Young); jeho nerozhodná milenka Sally alias Angel Face (Mala Powers); její bývalý přítel Gregg (Wally Cassell), který se živí jako "mechanický muž" ve výloze nočního klubu, kde oba pracují; zámožný právník Penrod Biddel (Edward Arnold), jehož manželka jej podvádí s nebezpečným kriminálníkem (a bývalým kouzelníkem!) Hayesem Stewartem (William Talman); Johnnyho věrná a trpělivá manželka Kathy (Paula Raymond); Johnnyho otec Johnny senior (Otto Hulett), rovněž policista, který se ve sboru pyšní neposkvrněným mravním štítem; a tajemný seržant Joe - Johnnyho nový parťák, jehož herecký představitel Chill Wills rovněž propůjčil hlas městu Chicagu.

mechanický muž Gregg

Film se snaží žonglovat s několika narativními liniemi zároveň, čímž předznamenává mnohem pozdější trend síťových narativů. Bohužel, výsledek není narativně kdovíjak sofistikovaný a zároveň zvolená forma neumožňuje psychologicky prokreslit nejzajímavější charaktery (Johnny, Gregg). Filmu neprospívá ani to, že kombinuje několik stylových a žánrových poloh. Zpočátku se zdá, že se bude jednat o procedurální krimi, ale na rozdíl od většiny takto koncipovaných noirů je zde výrazně akcentovaná melodramaticko-romantická linie (milostný čtyřúhelník Johnny - Kathy - Sally - Gregg). A konečně snímek nefunguje ani jako portrét města. Přestože se natáčel přímo v Chicagu, obsahuje jen málo sekvencí, které by věrně zachycovaly jeho podobu a "ducha". 

Přes veškeré výtky si dovolím tvrdit, že nechybělo mnoho, aby se ze City That Never Sleeps stal oblíbený snímek noirových fajnšmekrů nebo alespoň sběratelů obskurit. Hovořící město, mechanický muž ve výloze (je to člověk, nebo není?), kriminálník s kouzelnickou minulostí, Johnnyho parťák, který možná vůbec neexistoval... v rukou schopnějších tvůrců mohlo být zaděláno na kult. Možná to je důvod, proč se film objevuje v TOP 25 Eddieho Mullera.


Režie: John H. Auer
Produkce: John H. Auer (Republic Pictures)
Scénář: Steve Fisher
Kamera: John L. Russell Jr.
Hudba: R. Dale Butts
Výprava: James Sullivan
Střih: Fred Allen
V hlavních rolích: Gig Young, Mala Powers, William Talman, Edward Arnold, Chill Wills a další

Distribuce: Republic Pictures
Premiéra: 8. srpna 1953

Odkazy
IMDb
CSFD
Allmovie

25. února 2017

NFF 2017: Vlaky ve filmu noir a snímky z Mexika

Páté narozeniny letos v srpnu se svými fanoušky oslaví Noir Film Festival, a to již tradičně v jeho domovském sídle na hradě Křivoklát. Kochat se snímky z éry klasického Hollywoodu a objevovat nejen jeho zapadlé klenoty, ale i zajímavá díla z mimoamerické produkce, budou návštěvníci moci od čtvrtka 17. do neděle 20. srpna 2017.


HERECKÉ IKONY

Na čtyřicet projekcí během čtyř festivalových dnů proběhne v obvyklých interiérových prostorách hradu a na jeho nádvoří. Od počátku festivalu je tradicí, že dva ze tří hlavních promítacích sálů (ke kterým se loni přidal čtvrtý, Královský sál) nesou jména hereckých ikon fimu noir.

První rok (2013) na Kokoříně to byli tajemná kráska Gene Tierneyová a cynický Humphrey Bogart, druhý rok (již na hradě Křivoklát) čestný dobrák Glenn Ford a herecká profesionálka za každé situace Barbara Stanwycková, v roce 2015 rebel John Garfield a průbojná Joan Crawfordová a loni se sály jmenovaly podle jubilantů Kirka Douglase a Olivie de Havillandové. Letos organizátoři Noir Film Festivalu pomyslně smeknou před charismatickým milovníkem Robertem Mitchumem a křehkou blondýnkou s drsným hlasem Lizabeth Scottovou.


VLAKY VE FILMU NOIR

Hlavní tematická sekce letos ponese název „Vlaky ve filmu noir“. Klíčovým bodem programu tak budou temné snímky, jejichž napětí vyvěrá ze stísněných prostor dopravního prostředku, v nichž jsou všichni zúčastnění de facto uvězněni. Tak jako násilnickým manželem utlačovaná Vicki, ztvárněná Glorií Grahamovou, která svádí dobráckého veterána Jeffa (Glenn Ford) ve filmu Human Desire (1954), který Fritz Lang v pozdní fázi své hollywoodské kariéry natočil podle románu Emila Zoly Člověk bestie.

Napínavé drama nabídne i kompletně ve vlaku se odehrávající snímek v režii dalšího noirového veterána Anthonyho Manna The Tall Target (1951), jehož hrdina, bývalý detektiv v podání Dicka Powella, se usilovně snaží zabránit pokusu o atentát na amerického prezidenta Abrahama Lincolna před jeho inaugurací. Strážci zákona a svědci zločinu v utajení čelí nebezpečí v noiru Richarda Fleischera Narrow Margin (1952), zatímco čtvrtý film ve výběru, odlehčená komedie Lady on a Train (1945), s muzikálovou hvězdou Deanou Durbinovou, si důmyslně pohrává s konvencemi kriminálního žánru.


FOKUS: MEXIKO

Dramaturgie Noir Film Festivalu nikdy nechtěla být přímočaře zaměřená pouze na americké snímky 40. a 50. let, tedy na éru tzv. klasického noiru. Ambicí festivalu je naopak překračovat tyto hranice, a to i v geografickém smyslu. V minulosti se návštěvníci akce mohli seznámit s výběrem noirově laděných filmů z Velké Británie, Francie či Německa, letos zabrousí do Mexika, kde často hledali útočiště mj. psanci z amerických snímků. Tato programová část bude probíhat pod záštitou Velvyslanectví Spojených států mexických v Praze.

Festivalové katalogy z předešlých ročníků jsou k nahlédnutí na:

Další informace a novinky naleznete na:

18. února 2017

Deadline - U.S.A. (1952)

Deadline - U.S.A. 
USA, 1952, 88 min.

Snímek Deadline - U.S.A. vznikl na základě původního námětu bývalého novináře Richarda Brookse, který v raných 50. letech teprve rozjížděl svou bohatou režijní kariéru. Po dvou snímcích pro MGM Brooks zatoužil po osobnějším projektu, a proto využil možnosti, kterou mu smlouva se studiem poskytovala, a oslovil Richarda Zanucka z 20th Century-Fox s příběhem pracovně nazvaným The Newspaper Story. V něm se nechal výrazně inspirovat vlastními zkušenostmi z novinářské praxe, kterou absolvoval v Atlantic City, Philadelphii a New Yorku. Jak uvádí Brooksův životopisec Douglass K. Daniel, "The Newspaper Boy byl milostný dopis adresovaný americké novinařině, koncipovaný jako odvážné drama s nepříliš maskovaným poselstvím o potřebě svobodného tisku, který nově pociťoval konkurenci televize a potýkal se se změnami spojenými s poválečným životem na předměstích." (1)

Hlavním hrdinou filmu je zkušený šéfredaktor Ed Hutcheson (skvělý Humphrey Bogart), který se všemi silami pokouší zamezit prodeji svého deníku The Day do rukou magnáta, jenž plánuje jeho okamžité zrušení. Vedle toho jeho reportéři pracují na demaskování kriminálních aktivit obávaného gangstera Rienziho (Martin Gabel), podezřelého ze zmanipulování voleb a dost možná i z vraždy mladé dívky. A aby toho nebylo málo, čelí Hutcheson i osobní krizi, když se pokouší obnovit vztah s bývalou manželkou Norou (Kim Hunter). Scénář šikovně žongluje se všemi příběhovými liniemi, které spějí k jedinému, vzrušujícímu klimaxu. 


Deadline - U.S.A. se vyznačuje vysokou mírou autenticity, zejména co se týče scén odehrávajících se v redakci The Day. Dialogy hojně spoléhají na novinářský žargon, mizanscéna působí věrně a realisticky a styl na sebe nijak zvlášť neupozorňuje. Brooks tak dosahuje podobného "observačního" efektu jako Hathaway ve svých docu-noirech nebo William Wyler v o rok starším Detektivním příběhu (Detective Story). Naopak neskrývaně na odiv film dává své poselství o nutnosti zachovat svobodu tisku, která je jednou ze záruk moderní demokracie. V tomto směru je Brooksův film stále velmi aktuální. Například když Hutcheson u soudu obhajuje potřebu zdravého konkurenčního prostředí, není složité najít paralelu k některým tendencím v současném mediálním světě u nás doma i za hranicemi: "Bez konkurence nemůže existovat svoboda tisku. A mluvím o svobodném podnikání, Vaše Ctihodnosti. O právu veřejnosti na volný přístup k myšlenkám, informacím a názorům, které nebudou pocházet od jediného člověka, jediného vůdce, dokonce ani jediné vlády." Deadline - U.S.A. tak nemůže být vzdálenější cynismu Wilderova Esa v rukávu (Ace in the Hole, 1951), podle kterého je novinařina veskrze prohnilá profese poháněná touhou po slávě a penězích. 


Nepřekvapivě se filmu dostalo velmi pozitivních reakcí v dobovém tisku. Například Orval Hopkins z Washington Post napsal, že se jedná o "nejlepší portrét novinářů v akci, jaký jsem kdy viděl." (2) S odstupem bývá Deadline - U.S.A. oceňován jako počátek autorské tvorby Richarda Brookse, který v dalších letech natočil tak zásadní snímky jako Džungle před tabulí (Blackboard Jungle, 1955), Kočka na rozpálené plechové střeše (Cat on a Hot Tin Roof, 1958), Elmer Gantry (1960) a Chladnokrevně (In Cold Blood, 1967). Ujít by si jej neměli ani příznivci Humphreyho Bogarta, který v hlavní roli podává bravurní výkon. Blu-ray s filmem je k dostání například na německém Amazonu, kde se prodává za necelých 12 euro. 

(1) DANIEL, Douglass K. Tough as Nails: The Life and Films of Richard Brooks. Madison: University of Wisconsin Press, 2011, s. 67.
(2) Tamtéž, s. 71.

Režie: Richard Brooks
Produkce: Sol C. Siegel (20th Century-Fox)
Scénář: Richard Brooks
Kamera: Milton Krasner
Hudba: Cyril Mockridge
Výprava: George Patrick, Lyle R. Wheeler
Střih: William B. Murphy
V hlavních rolích: Humphrey Bogart, Ethel Barrymore, Kim Hunter, Ed Begley, Paul Stewart, Martin Gabel a další

Distribuce: 20th Century-Fox
Premiéra: květen 1952 (newyorská premiéra 14. března 1952)

Odkazy
IMDb
CSFD
Allmovie

16. února 2017

Poznejte noir z encyklopedie

Noirová bible jménem The Film Noir Encyclopedia se nám v osobních knihovnách vyjímá už léta. A při pohledu na obálku vyvstává vždy otázka, co je to za film? Poznáte?